O zabíjení
Zabíjení je velmi citlivá otázka. Pro praktikující máme přísné pravidlo: praktikující nesmějí zabíjet. Ať je to škola buddhismu, škola taoismu nebo nekonvenční škola, bez ohledu na to, která disciplína nebo škola praktikování to je, pokud je to opravdová kultivační praxe, dívá se na to jednoznačně: zabíjení je naprosto zakázáno. O tom není žádné pochyby. Je to proto, že zabití způsobí později ohromné problémy. Musíme vám to vysvětlit podrobně. V původním buddhismu se "zabíjení" vztahovalo hlavně na ukončení lidského života, což se považovalo za nejzávažnější čin. Později bylo zabíjení velkých tvorů, velkých domácích zvířat nebo poměrně velkých zvířat považováno za velmi vážné. Proč společenství kultivujících bere zabíjení tak vážně? V minulosti se v buddhismu říkávalo, že když jsou životy, které neměly zemřít, zabity, stanou se osamělými dušemi a duchy bez domova. A staré rčení o "vysvobození duší z očistce" se vztahovalo na tyto bytosti. Když tyto bytosti nejsou vysvobozeny z očistce, trpí hladem a žízní a žijí ve velmi trpké situaci. To buddhismus učil v minulosti.
Říkáme, že když člověk udělá někomu něco špatného, dá mu velmi mnoho ctnosti k vyrovnání. Zde mluvíme o normálních situacích, když si lidé berou věci, které patří druhým. Ale když je život náhle ukončen, ať je to zvíře nebo jiné stvoření, vytvoří se velmi mnoho karmy. "Zabití" se v minulosti vztahovalo hlavně na zabíjení lidí, což způsobí velmi mnoho karmy. Avšak zabíjení jiných obyčejných tvorů není menší hřích, protože to také přímo vytvoří mnoho karmy. Na různých úrovních je pro vás vždy připraveno trochu utrpení, a zvláště je tomu tak pro praktikující během jejich kultivace. Jsou všechna z vaší vlastní karmy, jsou to vaše utrpení a jsou pro vás umístěna na různých úrovních, abyste se mohli zlepšit. Pokud si zlepšíte charakter, dokážete je překonat. Ale jestli náhle získáte tak velké množství karmy, jak byste to mohli překonat? S vaší úrovní charakteru se s tím prostě vůbec nedokážete vypořádat a možná to bude konec vaší kultivace.
Zjistili jsme, že když se člověk narodí, zrodí se současně mnohokrát v určitých mezích tohoto vesmírného prostoru. Všechna jeho já vypadají stejně, mají stejná jména a většinou dělají podobné věci. Proto mohou být také nazývána částmi jeho celé bytosti. Tohle způsobuje problém: jestliže jedno z nich náhle zemře, což také platí pro životy velkých zvířat, zatímco ostatní já v různých jiných dimenzích ještě nedokončila svou původně uspořádanou životní cestu a ještě mají žít mnoho let, tento zemřelý se ocitne v situaci, že si nemá kde odpočinout, a bude se toulat ve vesmírném prostoru z místa na místo. V minulosti lidé věřili, že taková bytost se stane osamělou duší či bludným duchem a trpí hladem a žízní v hrozných těžkostech. A možná že je to pravda. My ale můžeme říci, že jsme skutečně viděli ty hrozné podmínky, ve kterých trpí, a jak musí čekat, až každá část jeho bytosti v každé dimenzi dokončí svoji životní cestu, a jen pak si mohou najít společné místo svého konečného odpočinku. Čím déle to trvá, tím víc trpí. A jak dál trpí, karma vytvořená jeho utrpením se bez přestání hromadí tomu, kdo ho zabil. Přemýšlejte o tom: kolik karmy by vám to dalo? Toto jsme viděli nadpřirozenými schopnostmi.
Také jsme viděli tuto situaci: když se člověk narodí, v jedné dimenzi už je uspořádán profil celého jeho života. Jinými slovy, kde je ve svém životě, co má dělat a tak dále – to všechno tam je. Kdo mu tedy uspořádal život? Samozřejmě ho sestavily vyšší bytosti. Například, v našem obyčejném světě člověk po narození patří do určité rodiny, chodí do určité školy, a až vyroste, pracuje na určitém pracovišti a prostřednictvím jeho povolání se uskuteční styky s lidmi každého společenského postavení. A tedy plán celé společnosti byl uspořádán tímto způsobem. Ale protože tento život náhle zemřel a už nežije podle původního, určitého uspořádání a věci se změnily, ta vyšší bytost neodpustí tomu, kdo to uspořádání narušil. Uvažujme o tom: jako praktikující chceme praktikovat kultivaci k vysokým úrovním, ale jestliže ho z toho ta vyšší bytost nenechá beztrestně vyváznout, řekli byste, že by takový člověk ještě mohl pokračovat v kultivaci? Úroveň některých mistrů není dokonce ani tak vysoká jako úroveň těch vyšších životů, které sestavily toto uspořádání. A tak to bude katastrofa i pro mistra této osoby a bude poslán dolů na nízkou úroveň. Jen o tom přemýšlejte: je tohle obyčejná a nepříliš závažná záležitost? Proto jakmile člověk udělá takovouto věc, je pro něho velmi těžké praktikovat kultivaci.
Mezi praktikujícími Falun Dafa jsou možná někteří, kteří bojovali v dobách válek. Války jsou záležitosti způsobené většími změnami v celém vesmíru a vaše účast byla pouze malou částí těchto záležitostí. Bez lidských činností, které se udály podle vesmírných změn, by se tyto věci nevčlenily do obyčejné lidské společnosti a nebyly by takzvanými vesmírnými změnami. Takové události se odvíjejí podle větších změn a nemůžete za ně být úplně zodpovědní. Karma, o které zde mluvíme, je karma, která vyvěrá z toho, když člověk trvá na tom, že bude ustavičně dělat špatné věci, aby sám sobě prospěl, aby uspokojil své vlastní zájmy, nebo když je v sázce něco, co souvisí s ním samotným. Pokud se jedná o změny, které působí v celém obrovském vesmírném prostoru, a velké změny, které ovlivňují stav celé společnosti, není to vaše chyba.
Zabití vytvoří obrovskou karmu. Někteří možná uvažují: "Tak teď nemůžu zabít život, ale vařím doma pro rodinu. Co budou doma jíst, když nemůžu nic zabít?" Touto konkrétní otázkou se nebudu zabývat. Učím praktikující Zákon – a to není, že bych namátkově říkal běžným lidem, jak mají žít. Pokud jde o konkrétní záležitosti, prostě je posuďte podle Velkého Zákona a udělejte, co považujete za nejlepší. Běžní lidé mohou dělat, cokoliv chtějí, a je to záležitost obyčejných lidí. Není možné, aby každý kultivoval. Ale praktikující mají mít na zřeteli vyšší měřítka, a toto jsou požadavky stanovené jen pro praktikující.
Lidské bytosti a zvířata nejsou jediné životy, rostliny jsou také živé. Veškerá hmota se v jiných dimenzích projevuje jako život. Když vaše třetí oko dospěje k úrovni zraku Zákona, shledáte, že kameny, zdi a vše, co vidíte, k vám bude mluvit a bude vás zdravit. No a teď někteří z vás možná přemítají: "Tak obilniny a zelenina, které jíme, jsou tedy také životy… A co máme dělat, když nám do domu vlezou mouchy a komáři? V létě nás hrozně koušou, a to se budeme muset jen tak dívat, jak si na nás sednou a štípou, a nevšímat si jich? A to se budeme muset jen tak dívat, jak nám na jídle přistanou mouchy, a nemůžeme je zabít? To je drsné." Řeknu vám, že nesmíme zabíjet životy bezdůvodně či jak nás napadne, ale také se zároveň nemůžeme chovat jako ti nějací přeopatrní svatouškové a vždy se zaměřovat na nepodstatné maličkosti a nemůžeme sledovat každý svůj krok a všude poskakovat, protože se bojíme šlápnout na mravence. Řekl bych, že to byste žili příliš únavný život. Nebylo by to další připoutání? I když byste svým poskakováním možná nerozmačkali mravence, třeba byste stejně zašlápli mnoho mikroorganismů. Na mikrokosmické úrovni je kromě bacilů a bakterií ještě mnoho dalších menších bytostí a třeba jste jich hodně přišlápli a zabili. To už bychom nemohli dál žít. Nepokoušíme se stát takovými lidmi. Takhle bychom kultivovat nemohli. Máme se zaměřit na širší okruh věcí a praktikovat kultivaci otevřeně a důstojně.
Jako lidské bytosti máme právo udržovat si svůj život. Proto naše životní prostředí musí uspokojit potřeby lidského žití. Nemůžeme úmyslně ubližovat životům anebo je zabíjet, ale nemůžeme se zase příliš omezovat nepodstatnými maličkostmi. Například zelenina a obilniny, které pěstujeme, jsou všechny živé, ale nemůžeme kvůli tomu přestat jíst a pít. Jak byste potom mohli praktikovat kultivaci? Máme se na to dívat s větším rozhledem. Například, když někam jdete, mravenci nebo hmyz vám možná vběhnou pod nohy a budou zabiti, a když jste jim neublížili úmyslně, možná že měli zemřít. Ve světě organismů a mikroorganismů je také otázka ekologické rovnováhy – a když je jich příliš mnoho, způsobuje to problémy. My přece říkáme, že kultivujeme otevřeně a důstojně. Když máme doma mouchy a komáry, můžeme je vyhnat ven anebo dát do oken síť, aby se nedostali dovnitř. Ale když je nemůžete vyhnat, není problém je pozabíjet. Pokud budou lidi štípat a ubližovat jim tam, kde lidské bytosti bydlí, samozřejmě je máme vyhnat, a jestli je nelze vyhnat, nemůžeme jen tak přihlížet, jak štípou lidi. Jako praktikujícímu vám to nevadí a jste vůči nim imunní. Ale vaše rodina nepraktikuje kultivaci a jsou to běžní lidé a jde o to, že by mohli dostat nakažlivou nemoc. A tak nemůžete nečinně přihlížet, když komáři štípou vaše dítě do obličeje.
Uvedu příklad. Existuje příběh o Šákjamunim z jeho dřívějších let. Jednoho dne se Šákjamuni chtěl koupat a požádal svého učedníka, aby mu vyčistil vanu. Učedník šel k vaně a viděl, že je plná hmyzu, a že kdyby ji vyčistil, ten hmyz by zabil. Vrátil se k Šákjamunimu a řekl, že vana je plná hmyzu. Šákjamuni se na něj ani nepodíval a odpověděl: "Běž vyčistit vanu." Učedník šel zpět k vaně a nevěděl, co má dělat – kdyby ji začal čistit, zabil by ten hmyz. Jednou si ji obešel a pak šel nazpět a ptal se Šákjamuniho: "Ctihodný Učiteli, vana je plná hmyzu. Když ji vyčistím, zabiji ten hmyz." Šákjamuni se na něho podíval a řekl: "Chtěl jsem, abys vyčistil vanu." Učedník náhle pochopil, šel a okamžitě vanu vyčistil. Tento příběh vyjadřuje zásadu: nemůžeme se přestat koupat kvůli hmyzu a nemůžeme hledat kde jinde bydlet kvůli komárům, zrovna tak jako si nemůžeme zacpat krk a přestat jíst a pít, protože obilniny a zelenina jsou živé. Tak byste si to neměli představovat. Máme si tyto věci vyrovnaně rozvážit a praktikovat kultivaci otevřeně a důstojně. Bude to v pořádku, pokud žádnému životu neublížíme úmyslně. Ale lidé musí mít také svůj lidský životní prostor a své životní podmínky a ty se musí udržovat a chránit. Lidské bytosti si potřebují udržovat své životy a žít normálně.
V minulosti někteří falešní mistři qigongu říkali, že životy se smějí zabíjet prvního nebo patnáctého dne každého lunárního měsíce, a někteří z nich dokonce tvrdili, že je v pořádku zabíjet dvounohá zvířata, jako by dvounohé zvíře nebylo živé. Jestli se tedy usmrcení prvního nebo patnáctého nepočítá za odebrání života, tak jak byste to nazvali, kopání do země? Že někteří mistři qigongu jsou falešní, můžete poznat už z toho, jak mluví a co dělají, a z toho, o čem mluví a co chtějí. Ti mistři qigongu, kteří takhle mluví a dělají takové věci, jsou obvykle posedlí duchem či zvířetem. Jen se podívejte, jak ti mistři qigongu posedlí liškou jedí kuře – když ho zhltnou, dokonce ani nechtějí vyplivnout kosti.
Zabití nejenže způsobí obrovskou karmu, ale je také otázkou soucitu. Jako praktikující, neměli bychom mít soucit? Když se náš soucit ukáže, pravděpodobně si uvědomíme, že všechny žijící bytosti trpí a že trpí každý člověk. Dojdete k tomu, že si tohle uvědomíte.
O pojídání masa
Pojídání masa je další velmi citlivá otázka, ale pojídání masa není zabíjení. Přestože jste už všichni studovali Zákon tak dlouho, nežádali jsme vás, abyste přestali maso jíst. Mnoho mistrů qigongu vám, hned jak přijdete do jejich třídy, řekne, že už dál nemůžete jíst maso. Možná si pomyslíte: "Jen tak zničehonic už nemám dovoleno jíst maso? No to jsi mě pěkně zaskočil." Možná dnes u vás doma vaří kuře nebo rybu a voní to moc dobře. Ale nemáte je dovoleno jíst. Stejně tak je to v některých náboženských kultivačních metodách – ty člověku zakazují, aby jedl maso. Učí to také běžné metody školy buddhismu a některé metody školy taoismu – žádné pojídání masa. Zde vás o to nežádáme, ale učíme o tom také. A co tedy o tom říkáme? V praxích, kde Zákon kultivuje člověka, a naše praxe je ta, ve které Zákon kultivuje praktikujícího, vyplynou určité situace z kultivační energie a ze Zákona, a tak se v kultivaci na různých úrovních projeví různé situace. A tak se jednoho dne nebo dnes po mé přednášce možná někteří lidé ocitnou v takovém stavu, že už dále nemohou jíst maso a odporně jim smrdí, a když ho snědí, bude se jim chtít zvracet. Není to tím, že by vás někdo nutil, ani tím, že byste sami sobě nedovolili maso jíst, přijde to zevnitř. Když dojdete k té úrovni, vaše kultivační energie zapůsobí tak, že nebudete schopni maso jíst. A pokud je spolknete, doopravdy budete zvracet.
Všichni naši dlouhodobí studenti vědí, že taková situace se v kultivaci Falun Dafa objeví a že na různých úrovních se projeví různé kultivační stavy. Někteří studenti po mase velmi touží, jsou k němu silně připoutáni a obvykle ho hodně jedí. Když jiným studentům připadá odporné, oni to tak necítí a mohou ho stále ještě jíst. Co uděláme, aby se toho připoutání zbavili? Bude je bolet žaludek, když maso snědí, a když se ho zdrží, bolesti zmizí. Stane se tohle a znamená to, že už nemají maso jíst. Znamená to, že ode dneška už naši praktikující nebudou mít s masem nic společného? Ne, tak to není. Tak jak tomu rozumíme? Když nemůžete jíst maso, vychází to opravdu z vašeho srdce. A jaký to má účel? Když vás v klášterní kultivaci nutí, abyste nejedli maso, je to ve skutečnosti ze stejného důvodu, jako když jste v naší praxi uvedeni do stavu, ve kterém nejste schopni maso jíst, a obojí je zamýšleno k odstranění touhy a připoutání, které lidé mají k pojídání masa.
Někteří lidé se těžko přinutí sníst to, co mají na talíři, když v tom není maso. To je touha běžného člověka. Když jsem jednoho rána šel kolem zadního vchodu Parku vítězství v Changchunu, z jeho vrat vyšli tři lidé a hlasitě vykřikovali. Jeden řekl: "Co to je za qigong, že ti nedovolí jíst maso? Radši bych ztratil deset let života, než bych se vzdal masa!" To je ale silná touha! Poslyšte, přemýšlejte o tom: neměla by se taková touha odstranit? Rozhodně ano. Co člověk v průběhu kultivační praxe dělá, je, že se zbavuje svých různých tužeb a připoutání. Abych to řekl jasně, jestliže nebyla odstraněna touha jíst maso, není to tak, že nebylo odstraněno toto připoutání? Jak byste potom mohli kultivovat k dokonalosti? Pokud je to připoutání, musí být odstraněno. Ale to neznamená, že od tohoto okamžiku navždy přestanete jíst maso. Účelem není, aby se vám zabránilo jíst maso, ale abyste se zbavili toho připoutání. Jestliže se v té době, když nemůžete maso jíst, toho připoutání zbavíte, budete ho možná moci znovu jíst později a už nebude hrozně páchnout, a když ho budete jíst, nebude už chutnat tak příšerně. Potom to už nebude problém a budete ho moci jíst.
Když můžete maso opět jíst, už jste se svého připoutání i touhy po mase zbavili. Nastane ale velká změna: když budete maso znovu jíst, už vám nebude tak moc chutnat, a když ho vaří doma, budete ho jíst s nimi, když ho doma nevaří, nebude vám chybět, a když ho budete jíst, už vám nebude tak moc chutnat. Projeví se tento kultivační stav. Ale praktikování kultivace mezi běžnými lidmi je velmi komplikované. Když doma stále vaří maso, po určité době vám zase bude moc chutnat a to se bude do budoucna opakovat. Během celé kultivace se to dokonce může opakovat několikrát a najednou ho znovu nebudete moci jíst. Nejezte ho, když ho nemůžete jíst – opravdu ho nebudete moci jíst, a zvraceli byste, kdybyste ho snědli. Počkejte, až ho můžete znovu jíst, a řiďte se přirozeným během věcí. Účelem není jíst nebo nejíst maso – hlavní věcí je vzdát se tohoto připoutání.
V naší škole Falun Dafa pokročíte velmi rychle. Pokud si zlepšíte svůj charakter, dokážete se rychle prolomit každou úrovní. Někteří lidé nejsou k masu moc připoutáni a nezáleží jim na tom, jestli ho jedí nebo nejedí. Těmhle lidem zabere týden nebo dva, než se jim to připoutání vytratí. Jiným to bude trvat jeden, dva nebo tři měsíce, a možná i půl roku, a jen ve velmi zvláštních případech to bude déle než rok, než ho mohou znovu jíst. Je to proto, že maso se teď už stalo hlavní součástí lidské výživy. Ale řádní praktikující v klášterech nemají maso jíst.
Promluvme si o tom, jak se na pojídání masa dívá buddhismus. Nejstarší původní buddhismus pojídání masa nezakazoval. Tenkrát, když Šákjamuni vedl své učedníky, aby pilně kultivovali v pralese, rozhodně neměli pravidlo, které by maso zakazovalo. Jak to, že ne? Bylo to proto, že když Šákjamuni před pětadvaceti stoletími učil svůj Zákon, lidská společnost byla velmi zaostalá a v některých krajích bylo zemědělství a v jiných ne, obdělávané půdy nebylo mnoho, všude byly lesy a obilnin bylo hrozně málo. Lidé se právě vynořili z primitivní společnosti, žili převážně z lovu, a tak se v mnohých krajích jedlo hlavně maso. Aby se jeho učedníci co nejvíce vzdali lidských připoutání, Šákjamuni jim zapověděl přístup k jakémukoliv bohatství či hmotným věcem a vodil je žebrat o jídlo a o almužnu. Jedli všechno, co jim lidé dali, protože jako praktikující si nemohli své jídlo vybírat. A v jídle, které jim lidé dávali, pravděpodobně bylo i maso.
V původním buddhismu byla určitá jídla prohlášena za tabu – zakázané jídlo . Zakázaná jídla pocházejí z původního buddhismu, ale dnes se říká, že maso je "tabu – zakázané jídlo". Ve skutečnosti se tenkrát tabu nevztahovalo na maso, ale na potraviny, jako je cibule, zázvor a česnek. Proč je považovali za tabu? Dnes ani mezi mnichy není mnoho těch, kteří to dovedou vysvětlit, protože mnozí z nich nepraktikují opravdovou kultivaci a nemají v mnoha věcech jasno. Co Šákjamuni učil, se nazývalo "přikázání (morálka), soustředění (meditace) a moudrost". "Přikázání" jsou k tomu, aby se člověk mohl zbavit všech připoutání běžných lidí. "Soustředění" znamenalo, že praktikující kultivoval v meditaci s úplně klidnou myslí a naprosto bez pohnutí. Takže cokoliv by ovlivňovalo jeho soustředění či mu bránilo v kultivaci, se považovalo za vážnou překážku. A kdyby někdo jedl cibuli, zázvor nebo česnek, silně by páchl. Tehdy mniši obvykle meditovali ve skupinkách sedmi nebo osmi lidí, kteří seděli v kruhu uprostřed pralesa nebo v jeskyni. Když někdo jedl takové věci, vydával velmi ostrý zápach, který při meditaci působil na ostatní a bránil jim v dosažení klidu, a to vážně narušovalo jejich kultivaci. A tak si vytvořili toto pravidlo. Taková jídla považovali za tabu a zakázali je. Mnohé bytosti vypěstované kultivací lidského těla takovéto silné pachy skutečně trápí. Cibule, zázvor a česnek mohou také podnítit touhy člověka, a když je jíte příliš mnoho, můžete si na ně navyknout. Proto se považovaly za tabu.
V minulosti si mnozí mniši, kteří dospěli k velmi vysokým úrovním a byli odemčeni či zpola odemčeni, také uvědomili, že v průběhu kultivační praxe na těchto pravidlech ve skutečnosti nezáleží, protože když se člověk toho připoutání zbaví, ukáže se, že ta látka samotná nemá žádný účinek, a co člověku skutečně vadí, jsou připoutání. Proto minulé generace vynikajících mnichů také viděly, že to, jestli se jí nebo nejí maso, není nejdůležitější. Věděly také, že hlavní věc je, zda se mohou toho připoutání zbavit, a že když člověk nemá žádné připoutání, je jedno, čím si naplní žaludek – je v pořádku jíst téměř cokoliv. Protože se už tak dlouho v klášterech kultivuje takto, mnozí lidé si na to zvykli. Navíc už to dále není pouze jednoduché pravidlo, ale teď je to ustanovené nařízení v klášterech, takže nemohou maso jíst vůbec, a lidé si zvykli takto kultivovat. Řekněme si například o mnichovi Jigongovi , který se stal středem zájmu literárních prací, protože mniši neměli jíst maso, ale on maso jedl, a tak ho vylíčili jako někoho velmi zvláštního. Skutečnost je taková, že když ho vyhnali z kláštera Lingyin, jeho hlavní starostí přirozeně bylo opatřit si jídlo, neboť mu šlo o holý život. Jedl cokoliv, co mohl sehnat, aby si naplnil žaludek. Chtěl si jen naplnit žaludek, a protože nebyl připoután k žádnému určitému jídlu, nezáleželo na tom, co jedl. Dospěl ve své kultivaci k tomu, že této pravdě rozuměl. Ve skutečnosti měl Jigong maso jen několikrát, snad jednou či dvakrát. Jakmile se někdo zmíní o mniších, kteří jedí maso, spisovatele to hned zajímá, protože čím senzačnější námět, tím více o něm lidé budou chtít číst. Říká se, že umění nejprve vychází ze života a potom má být v nadživotní velikosti; takhle to tedy zveřejňovali. Pravda je v tom, že pokud se tohoto připoutání skutečně vzdáte, nezáleží na tom, čím si naplníte žaludek.
V oblastech jihovýchodní Asie nebo jižní Číny, zvláště v krajích Guangdongu a Guangxi , neřeknou někteří laičtí buddhisté, že kultivují buddhovství – jako kdyby slovní spojení "kultivování buddhovství" znělo příliš staromódně. Ale řeknou, že jsou vegetariáni nebo že nejedí maso. Chtějí tím říci, že když jsou vegetariáni, je tím dáno, že kultivují buddhovství. Berou kultivaci buddhovství za něco tak velmi jednoduchého. Tak vy říkáte, že jen tím, že jste vegetarián, dokultivujete k tomu, že budete buddhou? Každý ví, že pojídání masa je jen jedno lidské připoutání – je to jen jedna touha. Být vegetariánem odstraní jen toto jedno připoutání. Ale vy se také ještě potřebujete zbavit žárlivosti, soutěživého myšlení a bojování, připoutání k tomu, že jste sami se sebou velmi spokojeni, touhy se předvádět a rozličných jiných připoutání; lidských připoutání je tak mnoho. Pouze tím, že odstraníte všechna svá připoutání a touhy, můžete dospět k dokonalosti. Jak byste mohli kultivovat buddhovství jen tím, že se vzdáte připoutání k pojídání masa? To není správná představa.
Pokud jde o jídlo, kromě masa nemá být člověk připoután ani k žádnému jinému jídlu. Někteří lidé řeknou: "Právě tohle rád jím." No vida, to je další touha. Když praktikující dosáhne určitého bodu, toto připoutání mít nebude. Samozřejmě, učíme Zákon vysoké úrovně a to, co učíme, je založeno na různých úrovních a také různé úrovně včleňuje. Není možné dosáhnout toho všeho okamžitě. Chcete-li prostě jíst určité jídlo, když v kultivaci skutečně dojdete k tomu bodu, že se máte tohoto připoutání vzdát, nebudete to jídlo schopni pozřít, a jestli ho sníte, nebude vám chutnat a kdo ví, jak bude chutnat. Když jsem ještě chodil do práce v podniku, závodní jídelna stále prodělávala. Později zkrachovala, a tak si každý nosil oběd do práce. Připravovat si ráno ve spěchu jídlo do práce bylo otravné a problematické. Někdy jsem si koupil dvě buchty na páře a kousek tofu v sójové omáčce. Ve skutečnosti to bylo docela lehké jídlo, ale jíst to stále bylo stejně nepřijatelné a toto připoutání se muselo odstranit. Jakmile jsem znovu uviděl tofu, bylo mi špatně a nemohl jsem ho jíst. Mělo mi to zabránit v tom, abych si vypěstoval připoutání. To se samozřejmě stane, jen když v kultivaci dojdete k určitému bodu. Na začátku kultivace se to nestane.
Škola buddhismu nedovoluje pít alkohol. Viděli jste někdy buddhu se džbánem vína? Nikdy. Řekl jsem, že možná nebudete schopni jíst maso, ale poté, co se během kultivace mezi běžnými lidmi onoho připoutání vzdáte, nebude pro vás problém později ho znovu jíst. Ale potom, co přestanete pít alkohol, byste ho neměli opět pít. Nemají praktikující v těle kultivační energii? Mají všechny různé formy kultivační energie. Některé schopnosti se projevují na povrchu vašeho těla a všechny jsou čisté. Jakmile se napijete alkoholu, "kšáá…" – všechny okamžitě vaše tělo opustí. Ve zlomku vteřiny nezůstane na vašem těle nic, protože ten zápach nesnesou. Pití je hrozný zlozvyk, protože zabraňuje člověku logicky myslet. Proč někteří velcí taoisté ve své kultivaci pijí? Je to proto, že nekultivují hlavní duši; a pitím jejich hlavní duše ztratí vědomí.
Někteří lidé si na alkohol tak zvykli, že ho milují jako svůj vlastní život, a někteří rádi pijí, jiní pili už tolik, že se přiotrávili, a bez alkoholu už nechtějí ani jíst a nemohou bez něj existovat. Jako praktikující nemáme být takoví. Pití je určitě návyk a je to touha. Alkohol povzbuzuje návykové nervy, a čím víc člověk pije, tím víc si na pití zvykne. Zamysleme se nad tím, neměli byste se jako praktikující takového připoutání vzdát? Musíte se ho zbavit. Někteří lidé si možná myslí: "To zas nejde. Scházím se s lidmi neustále." Nebo: "Jsem zodpovědný za obchodní styky a pořád se s někým scházím, a je těžké se dohodnout bez alkoholu." Řekl bych, že to tak nemusí být. Při obchodním jednání, zvláště když se sjednávají obchody nebo se jedná s cizinci, si můžete dát sodovku, on si může dát minerálku a někdo jiný možná bude chtít pivo. Nikdo vás nebude k pití nutit – můžete pít, co chcete a kolik chcete. A mezi vzdělanými lidmi je to ještě lehčí. Normálně to tak je.
Kouření je další připoutání. Někteří lidé říkají, že se kouřením vzpruží. Ale podle mne ve skutečnosti jen klamou sami sebe. Když se unaví z práce nebo z psaní, chtějí si dát přestávku a vykouří si cigaretu. Myslí si, že se po kouření víc probudí. Ve skutečnosti to tak nebylo… Je to proto, že si krátce odpočinuli. Lidská mysl vytváří klamný dojem a iluzi, která se později vyvine do přesvědčení nebo falešné představy, že kouření vás osvěžuje. Ale neosvěžilo vás vůbec, prostě tak nemůže působit. Kouření nedělá lidskému tělu nic dobrého. Když člověk kouřil dlouho, při pitvě doktor uvidí, že má průdušnice a plíce celé černé.
Nesnažíme se jako praktikující pročistit své tělo? Chceme si neustále pročišťovat tělo a stále postupovat k vyšším úrovním. Tak proč to děláte obráceně a tělo si znečišťujete? Není to opak toho, o co se snažíme my? Navíc je to další silná touha. Někteří lidé s tím prostě nemohou přestat, i když vědí, že jim to škodí. Mohu vám říci, že ve skutečnosti nemají správné myšlenky, které je vedou, a tak pro ně nebude lehké přestat. Považujte se za praktikující a dívejte se na to jako na připoutání a zkuste se ho vzdát, a uvidíte, jestli dokážete přestat. Kladu na srdce každému, kdo skutečně chcete kultivovat – přestaňte kouřit hned a zaručeně to dokážete. V poli energie tohoto semináře nikdo nemyslí na kouření. Jestli chcete přestat, zaručeně to dokážete, a když si znovu zapálíte, nebude vám to chutnat. Účinkuje to stejně, když tuto přednášku čtete v knize. Je to samozřejmě v pořádku, když vás kultivace nezajímá, a nebudeme vám v tom bránit, ale myslím si, že jako praktikující s tím musíte přestat. Jednou jsem použil tento příklad: kdy jste viděli, jak tam buddha nebo tao sedí s cigaretou v puse? Není to k smíchu? No a když jste teď praktikující, čeho chcete docílit? Neměli byste přestat kouřit? Proto říkám, že byste měli raději přestat, když chcete kultivovat. Škodí to vašemu tělu a je to touha – to je nejzazší opak toho, co jako praktikující chceme.
Závist
Když učím Zákon, často mluvím o otázce závisti. A proč? Protože závist se v Číně projevuje velmi silně, tak silně, že se stala přirozeným chováním, a lidé si jí dokonce ani nejsou vědomi. Proč jsou Číňané tak závistiví? Má to svůj důvod. Číňané byli v minulosti silně ovlivněni konfucianismem a mají hodně introvertní povahu. Když se rozhněvají nebo jsou šťastní, neukáže se to. Věří ve zdvořilé sebeovládání a snášenlivost. A protože je to tak hluboce zakořeněno, celý náš národ má velmi introvertní povahu. Samozřejmě, je na tom něco dobrého, protože takový člověk je inteligentní a skromný. Ale má to svoje nevýhody a může to vytvořit špatné situace. Zvláště teď v období konce Zákona jsou tyto záporné stránky ještě nápadnější, protože prohloubí závist. Když se o někom zveřejní dobrá zpráva, druzí mu okamžitě začnou závidět. Lidé se neodváží ani pípnout o svých oceněních z práce či odjinud, nebo i o jiných dobrých věcech, aby se ostatní necítili nesví, když se o tom dozvědí. Lidé ze Západu tomu říkají "orientální závist" nebo "asijská závist". Celá asijská oblast je víceméně taková, protože byla ovlivněna čínským konfucianismem, ale tak silně se to projevuje jen u nás v Číně.
Do určité míry to souvisí s naprostým rovnostářstvím, které se u nás kdysi praktikovalo: "Koneckonců když spadne obloha, všichni zemřeme společně; každý má mít stejný podíl, jestli jde o něco dobrého; a když se zvyšují platy, každému se má přidat stejně." Tato logika se jeví správná – s každým se zachází stejně. Ale jak by mohli být lidé stejní? Práce, kterou dělají, je odlišná, a stejně tak i míra zodpovědnosti, kterou mají. Však víte, že v tomto vesmíru platí princip "žádná ztráta, žádný zisk". Abyste získali, musíte něco ztratit. Běžní lidé říkají: "Bez práce nejsou koláče. Čím víc práce, tím víc peněz, a méně práce, méně peněz" a "Čím více do toho člověk vloží, tím větší výdělek si zaslouží". Naprosté rovnostářství, které se praktikovalo v minulosti, tvrdilo, že všichni lidé se narodí stejní a že jsou to věci po narození, které vás změní. Taková představa je příliš jednostranná, a cokoli je takto jednostranné, je nesprávné. Proč se někteří narodí jako muži a jiní jako ženy a proč nevypadají stejně? Lidé se nerodí stejní, někteří se narodí nemocní nebo i zmrzačení. Když se na to díváme z vyšší úrovně, v jiné dimenzi vidíme, jak je celý život člověka uspořádán; mohli by tedy lidé být stejní? Všichni lidé chtějí být rovnocenní, ale když něco není součástí tvého života, jak můžeš být stejný? Lidé nejsou stejní.
Lidé v západních zemích jsou více extrovertní a je na nich vidět, když jsou šťastní a když se zlobí. Má to svoje výhody i nevýhody, a může to vést k nedostatečnému sebeovládání. Protože jsou tyto dvě povahy založeny na odlišných hodnotách, jsou odlišné i následky jejich jednání. Pokud jde o čínské lidi, když někoho pochválí nadřízený nebo někdo dostane něco dobrého, ostatní to znepokojí. Když dostane větší prémie, hned si je dá rychle do kapsy, aby o tom ostatní nevěděli. Dokonce i být vzorný pracovník je dnes těžké. "Jseš vzorný pracovník a tak krásně pracuješ, máš přijít do práce brzo ráno a chodit domů pozdě večer. Proč to neuděláš všechno sám? Ty to tak krásně umíš a my zas tak schopní nejsme…" Lidé budou sarkastičtí a cyničtí. A tak i být dobrým člověkem je těžké.
V jiných zemích je to úplně jiné. Například když si nadřízený myslí, že tento pracovník dnes dobře pracoval, poděkuje mu trochou peněz. A on vzrušeně počítá bankovky jednu po druhé před ostatními: "Hele, kolik mi šéf dneska dal." Jak je počítá, s radostí to řekne druhým a nebude to mít žádné následky. Když někdo dostane prémie v Číně, dokonce i ten nadřízený mu řekne, aby si je rychle schoval a nikomu je neukazoval. V jiných zemích, když dítě dostane ve škole jedničku, utíká vesele domů a křičí: "Dostal jsem dneska jedničku! Dostal jsem jedničku!" Poběží domů celou cestu ze školy. Sousedka otevře dveře a řekne: "Výborně, Jirko!" Druhý soused zavolá z okna: "Dobře, Jeníčku, dobře's to zvládl. Seš šikovný kluk!" Kdyby se tohle stalo v Číně, bude to pohroma. "Dostal jsem jedničku, dostal jsem jedničku." Dítě běží domů ze školy a vykřikuje. Ještě než sousedé otevřou dveře, už začínají ve svém domě nadávat: "No a co má být tak zvláštního na jedničce? Vytahuje se! Kdo nikdy neměl jedničku?" Tyto dva způsoby myšlení budou mít odlišné následky. Může to vyvolat závist a lidé budou nešťastní, když se někomu dobře daří, místo aby se s ním radovali. Takhle se to děje.
Před pár lety se praktikovalo naprosté rovnostářství a vážně to narušilo myšlení a hodnoty lidí. Uvedu vám konkrétní příklad. Řekněme, že na pracovišti možná člověk cítí, že nikdo není tak schopný jako on a že cokoliv dělá, dělá dobře. Myslí si o sobě, že je něco zvláštního. Myslí si: "Dokázal bych zvládnout, kdyby mě udělali ředitelem nebo vedoucím. A zvládnul bych i vyšší pozici. Myslím, že bych mohl být i předsedou vlády." I nadřízený o něm možná řekne, že je skutečně schopný a že zvládne cokoliv. Také jeho kolegové mohou říkat, že je opravdu schopný, ví, co dělá, a má vlohy. Ale v jeho pracovní skupině nebo ve stejné kanceláři je někdo jiný, kdo je úplně neschopný, nic neumí udělat dobře, je naprosto k ničemu a jednoho dne tohohle neschopného člověka povýší, a dokonce se stane nadřízeným. Jeho samotného nepovýší a tenhle člověk bude jeho vedoucí. Bude si myslet, že je to prostě příliš nespravedlivé, a nedokáže se s tím vyrovnat. Stěžuje si všem svým kolegům, chce to nějak řešit a soptí hněvem a hoří závistí.
Vykládám vám tuhle pravdu, kterou si běžní lidé nedokáží uvědomit: možná si myslíte, že jste schopni dělat všechno, ale není to ve vašem osudu. Tamhleten člověk je k ničemu, ale jeho osudem to je, a tak bude vedoucí. Ať si běžní lidé myslí cokoliv, je to jen hledisko běžných lidí. V očích vyšších bytostí se lidská společnost rozvíjí podle přesně stanovených zákonů. A tak to, co člověk v životě dělá, není uspořádáno podle jeho schopností. Buddhismus mluví o karmické odplatě, vše je uspořádáno podle vaší karmy, a ať jste jakkoliv schopný, pokud nemáte ctnost, třeba nebudete mít v tomto životě nic. Myslíte si, že ten člověk nic neumí, ale on má mnoho ctnosti, a tak se stane vysokým hodnostářem nebo zbohatne. Obyčejný člověk tuto skutečnost nevidí, a tak si vždy myslí, že má dělat přesně to, čeho je schopen a co si myslí, že by měl dělat. Proto celý život ze všech sil soutěží a bojuje s těžce zraněným srdcem, myslí si, že život je trpký a únavný, a vždy považuje všechno za nespravedlivé a nemůže se s tím vypořádat. Jídlo mu přestane chutnat – nemůže spát; cítí se bezradně a je hrozně zklamaný, a než zestárne, zničí si tělo od hlavy až k patě a bude mít všechny možné problémy se zdravím.
A proto se my praktikující nemáme tak chovat. My necháváme věcem přirozený vývoj. Když je něco vaše, nikdo vám to nevezme, a když něco vaše není, nepodaří se vám to získat, i když o to budete bojovat. Samozřejmě, neplatí to úplně. Kdyby to platilo až tak úplně, nebyl by problém s tím, že se lidé dopouštějí špatností. Jinými slovy, existují také určití proměnliví činitelé. Ale vy jste praktikující a o vás se za normálních okolností starají učitelova Těla Zákona. A tak vám jiní nemohou vzít, co je vaše, a ani se toho nebudou moci dotknout. Proto necháváme věcem přirozený vývoj. Někdy si myslíte, že něco má být vaše, a ostatní říkají, že je to vaše, ale ve skutečnosti to vaše není. Někdy si třeba myslíte, že je to vaše, ale potom se ukáže, že to vaše není. Takto se vyzkouší, zda se toho dokážete vzdát. Jestliže se toho nemůžete vzdát, je to připoutání. Tato metoda se musí použít, aby se odstranilo vaše připoutání k vlastnímu prospěchu – a o to se jedná. Běžní lidé tuto pravdu nemohou pochopit, a tak budou soutěžit a bojovat, kdykoliv se jim naskytne příležitost něco získat.
Mezi běžnými lidmi se závist projevuje velmi silně a byla také vždy jasně zřejmá i ve společenství kultivujících. Lidé, kteří praktikují odlišné qigongy, ostře odsuzují, že by někdo jiný mohl být také dobrý. Mluví o tom, že "ta a ta metoda je dobrá" nebo "ta a ta je špatná" – dělají se všemožné poznámky. Podle mého názoru patří všechny k úrovni léčení a udržování tělesné zdatnosti. Většina těch vzájemně se hádajících praktik patří ke zmateným praktikám, odvozeným z posednutí duchy či zvířaty, ve kterých se nedbá na charakter. Řekněme, že člověk praktikoval qigong přes dvacet let a nevyvinul si žádné schopnosti, a mezitím někdo jiný je má hned, jak začne praktikovat. Ten první to potom bude považovat za nespravedlivé a nedokáže se s tím vyrovnat: "Praktikoval jsem přes dvacet let a nevyvinul jsem si žádné schopnosti, a on je má hned. Co je to za schopnosti?" Bude zuřit: "Je posedlý a má kultivační šílenství!" Anebo když mistr qigongu učí ve třídě, třeba tam někteří sedí s neúctou: "No co je to za mistra qigongu? Ani se mi nechce poslouchat, co říká." Jistě, ten mistr qigongu možná opravdu nemluví tak dobře, jako by mluvil on, ale mluví o věcech ze svého vlastního praktikování. Ale tenhle člověk se učí všechno a má o tom hromadu potvrzení. Jde se učit ke každému mistrovi qigongu, opravdu toho ví hodně a ví mnohem víc než onen mistr qigongu. Ale k čemu to je? Je to všechno o léčení a udržování tělesné zdatnosti. Čím více takových vzkazů člověk vstřebává, tím jsou zmatenější a složitější a tím je pro něj těžší praktikovat kultivaci – všechno se mu zmate. Opravdová kultivační praxe vás učí, abyste se zaměřili na jedinou cestu, a člověk nesejde na scestí. Tento problém se ale také objevuje mezi opravdovými praktikujícími, kteří neuznají, že jiní jsou dobří, a nezbaví se soutěživosti. A to je lehce povede k závisti.
Mám pro vás příběh. V knize Kanonizace bohů si Sheng Gongbao myslí, že Jiang Ziya je starý a neschopný. Ale Původní bůh nebes požádal Jiang Ziyu, aby udělil tituly bohům. Sheng Gongbao si myslí, že to je nespravedlivé, a nemůže se s tím vyrovnat: "Proč požádali jeho, aby dával tituly bohům? Podívejte, jak schopný jsem já, Sheng Gongbao – když mi useknou hlavu, vsadím si ji zpět na ramena. Proč nepožádali mě, abych udělil tituly bohům?" Začne hrozně žárlit a stále dělá Jiang Ziyaovi potíže.
Původní buddhismus v době Šákjamuniho si vážil nadpřirozených schopností, ale dnes se o nich v buddhismu nikdo neodváží mluvit. Když se o nich zmíníte, řeknou, že jste se zbláznil: "Jaké schopnosti?" Vůbec je neuznávají. A proč ne? Mniši dnes vůbec nevědí, co jsou schopnosti. Šákjamuni měl deset hlavních učedníků a o jednom z nich, Maudgaljájánovi , řekl, že je první v božských silách. Šákjamuni měl také učednice, a z nich Uppalavanna byla první v božských silách. Stejně tak tomu bylo, když se buddhismus rozšířil v Číně, v různých dynastiích byly generace vynikajících mnichů, a když Bódhidharma přišel do Číny, přeplul řeku na stéble rákosu. Ale jak se historie rozvíjela, božské síly se víc a víc odmítaly. Hlavní důvod je v tom, že takoví lidé, jako starší mniši, vedoucí mniši a opati v klášterech, třeba nemají skvělé vrozené vlastnosti. Jistě, stali se opaty a staršími mnichy, ale to jsou jen postavení běžných lidí. Také ještě kultivují, s výjimkou toho, že jsou řádní praktikující, zatímco vy kultivujete doma při zaměstnání. Když máte v kultivaci uspět, musíte kultivovat svoji mysl. Je to stejné pro každého a nemůžete ani malinko neuspět. Ale mladý mnich, který vaří jídla, možná nemá slabé vrozené vlastnosti. Čím víc těžkostí ten mladý mnich protrpí, tím snadněji dospěje k odemčení kultivační energie. Čím pohodlněji si žijí starší mnichové, tím nesnadnější je pro ně dospět k odemčení kultivační energie, protože to je záležitost přeměny karmy. Mladý mnich se stále tvrdě a neúnavně dře, a tak rychle splatí svoji karmu a dojde k osvícení. Možná bude jednoho dne náhle odemčen. S odemčením kultivační energie, osvícením nebo poloosvícením se projeví všechny jeho božské schopnosti. Všichni mniši z jeho kláštera za ním budou chodit se svými otázkami a každý si ho bude vážit. Ale s tím se opat nedokáže vyrovnat: "Jak ještě můžu být opatem? Jaké osvícení? Zbláznil se. Vyražte ho!" A vyženou ho z kláštera. Postupem času se nikdo v naší oblasti Hanu, kdo praktikuje buddhismus, neodváží mluvit o schopnostech. Podívejte se, jak schopný byl Jigong – přenesl kmeny stromů z hory Emei a vyházel je ze studny jeden po druhém. Ale i tak ho nakonec z chrámu Lingyin vyštvali.
Závist je velmi vážná věc, protože se přímo týká toho, zda můžete dospět k dokonalosti. Jestliže se závist neodstraní, všechno, co jste kultivovali, bude křehké. Platí toto pravidlo: člověk, který se během kultivace nezbaví závisti, zaručeně nedosáhne pravého ovoce. Možná jste slyšeli, že Buddha Amitábha mluvil o tom, že do ráje je možné vstoupit s karmou. Ale to se nemůže stát, když se nezbavíte závisti. Je možné, že když neuspějete v určitých jiných menších věcech, půjdete do ráje s trochou karmy k další kultivaci. To je možné. Ale je to naprosto nemožné, když se nezbavíte závisti. Dnes říkám praktikujícím: nezavírejte oči před tímto problémem. Váš cíl je kultivovat k vysokým úrovním, a tak se svého připoutání k závistivosti musíte zbavit. Proto jsem tuto otázku v této přednášce vybral.
O léčení
Mluvím o léčení, ale ne proto, abych vás učil léčit. Žádný opravdový učedník Falun Dafa nesmí léčit. Jakmile začnete léčit, moje Tělo Zákona si vezme z vašeho těla nazpět vše, co jste z Falun Dafa dostali. Proč to bereme tak vážně? Protože to podrývá Dafa. Škodí to nejen vašemu vlastnímu zdraví, ale hned jak lidé někoho vyléčí, vzplanou neodolatelnou touhou udělat to znovu a popadnou každého, koho uvidí, aby ho léčili a předváděli se. Není to připoutání? Bude to vážně brzdit vaši kultivaci.
Mnozí falešní mistři qigongu využívají toho, že běžní lidé, potom co se naučí qigong, touží léčit. Budou vás to učit a tvrdit, že vyzářením qi se dají vyléčit nemoci. Není to špatný žert? Vy máte qi, ten druhý má také qi – a když vyzáříte svoji qi, ta ho vyléčí? Možná ve skutečnosti jeho qi přemůže vaši! Jedna qi nemůže potlačit druhou. Když si člověk rozvine kultivační energii v kultivaci vysoké úrovně, to, co vyzáří, je látka vysoké energie, která rozhodně může léčit, potlačit a ovládnout nemoc. Ale její základní příčinu odstranit nemůže. Proto aby mohl člověk někoho skutečně léčit a aby ho vyléčil, potřebuje schopnosti. K léčení každého problému se zdravím je určitá schopnost. Pokud jde o schopnosti k léčení lidí, mohu vám říci, že jich je víc než tisíc druhů – je tolik schopností, jako je problémů se zdravím. Když takové schopnosti nemáte, bude vaše léčení k ničemu, ať už je jakkoliv promyšlené.
V posledních letech způsobili někteří lidé ve společenství kultivujících značný zmatek. Z těch opravdových mistrů qigongu, kteří vyšli na veřejnost, aby léčili lidi a udržovali je ve zdraví, nebo z těch, kteří prošlapávali cestu na samém začátku, kdo učil lidi léčit? Všichni vás buď sami vyléčili, nebo vás naučili, jak se kultivovat a jak se udržovat v dobré kondici. Naučili vás cvičení a potom jste se mohli vyléčit svým vlastním praktikováním. Později vyšli na veřejnost falešní mistři qigongu a způsobili značný zmatek. Kdokoliv chce léčit qigongem, si žádá, aby byl posedlý – to je bez debaty. V podmínkách té doby někteří mistři qigongu také léčili pacienty, ale jen proto, aby spolupracovali se stavem vesmíru toho období. Není to však dovednost běžných lidí a nemohlo to trvat věčně. Dělo se to podle kosmických změn v té době a byl to jen výtvor té doby. A když se později někteří lidé zaměřovali jen na to, aby druhé učili léčit, vznikl zmatek. Jak by se mohl běžný člověk naučit léčit za tři nebo pět dní? Někteří tvrdí: "Mohu člověka vyléčit z tohohle, z tamhletoho…" Řeknu vám, že všichni ti lidé jsou posedlí. Vědí, co se jim připoutalo k zádům? Jsou posedlí, ale necítí to a ani o tom nevědí. Dokonce si ještě myslí, že jsou vynikající a že mají zvláštní schopnosti.
Opravdoví mistři qigongu musejí projít mnoha lety tvrdé kultivace, než to dokáží. Když někoho léčíte, přemýšleli jste vůbec o tom, jestli máte tak silné schopnosti, abyste mu odstranili karmu? Dostalo se vám vůbec nějakého opravdového učení? Můžete někoho opravdu vyléčit po pár dnech učení? Jak byste mohli někoho vyléčit rukama obyčejného člověka? Přesto ale ti falešní mistři qigongu využili vašich slabostí a využili lidských připoutání. "Nepokoušíš se léčit lidi? Výborně!" Zorganizují výuku, kde vás budou učit zvláště takové techniky, jako například něco, co se nazývá jehla qi, metoda ozařování světlem, vypouštění qi, doplňování qi, takzvaná akupresura a takzvaná metoda chytání do ruky – mají pro ně hromadu ozdobných jmen. Ve skutečnosti jsou to různé metody, kterými se vás jen pokoušejí připravit o peníze.
Mluvme o metodě chytání do ruky. Viděli jsme tohle. Proč mají lidé problémy se zdravím? Základní příčinou toho, že jsou nemocní, a všeho jejich neštěstí je karma a karmické pole té černé látky. Je to něco, co má jinovou povahu a co je špatné. Ty špatné bytosti mají také jinovou povahu a jsou celé černé a mohou se připoutat k tělu, protože jim to prostředí vyhovuje. Toto je základní příčina problémů se zdravím a je to hlavní zdroj nemoci. Samozřejmě, jsou ještě dvě další formy. Jednou jsou velmi malé, opravdu nepatrné bytosti vysoké hustoty, podobné shluku karmy. Ta druhá jakoby dojde trubicí, vidí se zřídka a je zcela nashromážděna generacemi předků. Jsou i takové případy.
Mluvme o tom, co je nejběžnější. Když má člověk někde nádor, ohnisko nákazy, kostní výrůstek či cokoliv, v jiné dimenzi se v tom místě krčí bytost. Ta bytost je ve velmi hluboké dimenzi. Protože ji obyčejné schopnosti nejsou schopny objevit, obyčejní mistři qigongu ji nevidí a vidí jen to, že člověk má v těle černou qi. Je správné, když řeknou, že kdekoliv je černá qi, tam je nemoc. Ale černá qi není základní příčinou nemoci. Tou je ta bytost v hlubší dimenzi, která to pole vytváří. Takže když někteří lidé mluví o vypouštění a odstraňování černé qi – jen se dejte do toho a vypouštějte, kolik chcete! – vytvoří se okamžitě znovu. Některé bytosti jsou velmi silné a přivlečou ji nazpět v tom okamžiku, kdy je odstraněna. Samy si ji přivlečou nazpět, a tak léčení naslepo to nevyřeší.
Lidé, kteří mají nadpřirozené schopnosti, v tom místě vidí černou qi a považují ji za choroboplodnou qi. Doktor čínského lékařství vidí, že cesty energie jsou v tom místě ucpané, že qi a krev neobíhají a že se energie v cestách nakupila. Lékaři západního lékařství vidí příznaky vředu, nádoru, kostního výrůstku, zánětu nebo čehokoliv – v této dimenzi se to projevuje v této podobě. Jakmile tu bytost odstraníte, uvidíte, že tělo v této dimenzi je úplně v pořádku. Jakmile tu věc odstraníte a odklidíte to pole, uvidíte, že ta vysunutá plotýnka nebo kostní výrůstek se okamžitě zahojily. Můžete si udělat další rentgen a nebude na něm po tom výrustku ani stopy. Základní příčinou byl účinek té bytosti.
Někteří lidé tvrdí, že po třech až pěti dnech můžete léčit nemoci, a naučí vás metodu chytání do ruky. Ukažte mi tu vaši metodu chytání do ruky! Lidské bytosti jsou nejslabší, zatímco ta bytost je velmi divoká, lehce vám ovládne mysl a lehce si s vámi pohraje, jak je jí libo, a může dokonce i lehce ukončit váš život. Tvrdíte, že ji můžete chytit. Jak byste ji uchopili? Svýma rukama obyčejného člověka ji nemůžete udržet. Když po ní bezcílně lapáte, ani si vás nevšimne a navíc se vám bude drze vysmívat. To vaše bezcílné lapání jí připadá dost směšné. Ale pokud byste se jí opravdu dotkli, okamžitě vám poraní ruce, a to pak bude skutečná rána! Už dříve jsem viděl lidi, jejichž ruce vypadaly normálně při jakékoliv prohlídce a jejich tělo ani jejich ruce nebyly nemocné, ale oni prostě nemohli ty ruce zdvihnout a jen tak jim bezmocně visely. Setkal jsem se s takovými pacienty. Jejich tělo v jiné dimenzi bylo poraněno, a to je skutečné ochrnutí. Když je tamto vaše tělo poraněno, samozřejmě jste ochrnutí. Někteří se mne ptali: "Učiteli, budu schopen praktikovat qigong? Měl jsem sterilizaci." Anebo řeknou, že měli něco z těla odstraněno. Říkám jim: "Na tom nezáleží, vaše tělo v té jiné dimenzi nemělo operaci, a v praxi qigongu účinkuje právě to tělo." Proto jsem teď řekl, že když se tu bytost pokoušíte chytit, nemůžete se jí dotknout a vůbec si vás nebude všímat. Ale jestli se jí opravdu dotknete, mohla by vám poranit ruku.
Abychom podpořili hlavní, státem pořádané qigongové události, vzal jsem některé učedníky na výstavy Orientálního zdraví v Pekingu, abychom k nim činně přispěli. Na obou výstavách jsme byli ti nejvýjimečnější účastníci. Na první výstavě byl náš Falun Dafa vyznamenán "Hvězdou qigongových škol". Na druhé výstavě byl u našeho stánku tak ohromný zástup lidí, že jsme byli zaplaveni. U jiných stánků nebylo moc lidí, ale kolem našeho bylo plno. Byly tam tři fronty: v první řadě bylo tolik lidí, kteří se chtěli přihlásit na léčení, že už brzy ráno zaplnili celé dopoledne, druhá řada čekala, aby se přihlásila na odpolední léčení, a třetí řada čekala na můj autogram. Proč jsme to dělali, když neléčíme nemoci? Zúčastnili jsme se, abychom podpořili hlavní, státem pořádané qigongové akce a přispěli této věci. Proto jsme se zúčastnili.
Rozdělil jsem svoji kultivační energii učedníkům, kteří byli se mnou. Každý z nich dostal jeden díl, shluk energie složený z více než sta schopností. Zapečetil jsem jim ruce kultivační energií, ale i tak byly ruce některých z nich poštípány, až z toho měly puchýře nebo krvácely, a to se dokonce stávalo velmi často. Ty bytosti byly velmi divoké. Myslíte si, že byste se jich odvážili dotknout svýma rukama obyčejného člověka? A navíc se k nim nemůžete dostat – nepůjde to bez těch schopností. Je to proto, že v jiné dimenzi budou vědět všechno, co chcete dělat, hned jak na to pomyslíte. A když se je pokusíte chytit, už dávno utekly. Jakmile pacient vyjde ze dveří, okamžitě se k němu vrátí a jeho problémy se zdravím se znovu objeví. Abyste ji přemohl, potřebujete schopnost, která ji tam přidrží – "Mám tě!" – pouhým natažením ruky. Jakmile ji přidrží, máme další schopnost, která se kdysi nazývala "Velká metoda chytání duše", a ta je dokonce ještě silnější. Může vyjmout celou jedincovu hlavní duši a člověk se okamžitě nebude schopen pohnout. Tuto schopnost lze zaměřit na určité věci a my ji zaměříme, aby chytila právě tu bytost. Všichni víte, jak velký je opičí král Sun Wukong , a přesto, když na něho tathágata buddha zamíří misku ve své ruce, okamžitě ho zmenší na nepatrného. Takhle ta schopnost účinkuje. Ať je bytost jakkoliv velká nebo malá, okamžitě ji ruka chytí a bude velmi nepatrná.
Navíc nemáte dovoleno strčit ruku do pacientova fyzického těla, uchopit tu bytost a vytáhnout ji ven. To by v běžné lidské společnosti vneslo zmatek do lidských myslí, a to prostě vůbec není dovoleno. I když tu schopnost máte, tak se to nedá dělat. Ruka, kterou člověk natáhne, je v jiné dimenzi. Řekněme, že někdo má srdeční nemoc. Když natáhnete ruku k jeho srdci, aby tu bytost chytila, vaše ruka v jiné dimenzi se natáhne uvnitř těla a okamžitě ji chytí. Pak se vaše vnější ruka sevře a obě ruce ji uchopí. Je tak divoká, že se vám v rukou zmítá, pokouší se do nich zavrtat a někdy kouše, a někdy dokonce i vříská. Ve vašich rukou vypadá velmi malá, ale hodně se zvětší, když ji přestanete držet. Není to něco, s čím se může vypořádat kdokoliv. Bez těch schopností s ní nedokážete udělat nic – není to až tak jednoduché, jak bychom si mysleli.
Samozřejmě, tento způsob léčení qigongem bude možná dovolen v budoucnosti. V minulosti vždy existoval. Ale musí se splnit podmínka: ten člověk musí být praktikující a v průběhu své kultivace to má ze soucitu dovoleno udělat pro pár dobrých lidí. Ale jejich karmu nemůže úplně odstranit, protože nemá dost ohromné ctnosti, a tak stále ještě budou mít trápení, ale určité potíže se vyléčí. Obyčejný mistr qigongu není praktikující, který kultivací dosáhl Taa. Může jen oddálit nemoci, anebo je případně přeměnit – možná je přemění v jiná neštěstí. Ale dokonce ani on sám o tom odložení neví. Jestli jeho praxe kultivuje pomocné vědomí, udělá to jeho pomocné vědomí. Praktikující některých metod se zdají být velmi slavní, ale mnoho velmi známých mistrů qigongu nemá kultivační energii – jejich kultivační energie roste na těle jejich pomocného vědomí. Někteří lidé mají dovoleno takové věci dělat během kultivace, protože zůstávají na jedné úrovni a praktikují přes deset let nebo dokonce i několik desetiletí, aniž by tu úroveň překonali, a tak po celý život léčí. Protože zůstávají na té úrovni, mají to dovoleno. Ale učedníci Falun Dafa naprosto nemohou léčit. Můžete zkusit nemocnému číst tuto knihu, a když ji dokáže přijmout, čtení ho může vyléčit, ale výsledky budou záviset na tom, kolik má karmy.
Léčení v nemocnici a léčení qigongem
Řekněme si o vztahu mezi léčením v nemocnici a léčením qigongem. Někteří lékaři západního lékařství qigong neuznávají a dá se říci, že většina jich je taková. Jejich názor je: "Když může lidi vyléčit qigong, na co potřebujeme nemocnice? Proč nenahradíte naše nemocnice? Když váš qigong může vyléčit lidi holýma rukama, bez injekcí, léků nebo bez pobytu v nemocnici, nebylo by skvělé, kdybyste mohli převzít naše nemocnice?" Takové nápady nemají žádný smysl. Tito lidé nemluví rozumně. Někteří lidé o qigongu nevědí nic. Ve skutečnosti se léčení qigongem nemůže podobat metodám léčení obyčejných lidí, protože to není zručnost obyčejných lidí. Je to něco vyššího. A je vyšším věcem dovoleno zasahovat do běžné lidské společnosti ve velkém měřítku? Buddha má prostě úžasné schopnosti – jediným mávnutím ruky by mohl vymýtit všechny nemoci lidstva. Proč to žádný buddha neudělá, zvláště když je jich tak mnoho? Proč neukáží svoje milosrdenství a nevyléčí vás? Protože běžná lidská společnost má právě taková být a narození, stáří, nemoc a smrt jsou právě nezměnitelné, základní životní zkušenosti, které všechny mají karmické důvody v minulosti a jsou karmickou odplatou. Máte-li dluh, musíte ho splatit.
Když někoho vyléčíte, bude to stejné, jako když porušíte toto pravidlo, protože by bylo dovoleno, aby lidé dělali špatné věci a nezaplatili za ně. Jak by to mohlo být správné? Když lidé ve své kultivaci ještě nejsou tak silní, aby tento problém zásadně vyřešili, mají dovoleno ze soucitu léčit. Máte to dovoleno, protože se objevil váš soucit. Jestli ale opravdu dokážete takový problém vyřešit, a jste-li ho schopni vyřešit ve velkém měřítku, nebude to dovoleno, protože byste vážně narušili stav běžné lidské společnosti, což není dovoleno. Proto nejde nahrazovat nemocnice běžných lidí qigongem. Je to vyšší Zákon.
Jak myslíte, že by to vypadalo, kdyby bylo dovoleno zavést qigongové nemocnice po celé Číně a mnoho velkých mistrů qigongu by vystoupilo a léčilo? Nebude to dovoleno, protože každý chce udržovat stav běžné lidské společnosti. Jestliže se založí qigongové nemocnice, qigongové kliniky, qigongová léčebná střediska a ošetřovny, léčebná účinnost mistrů qigongu výrazně klesne a výsledky léčení náhle nebudou dobré. Proč? Protože to, co dělají mezi běžnými lidmi, musí mít stejnou úroveň jako Zákon běžných lidí, musí zůstat na úrovni normálních podmínek lidského života a účinnost jejich léčení musí být stejná jako účinnost léčení v nemocnicích. Takže jejich léčení už tak dobře neúčinkuje a začnou mluvit o tom, že k léčení potřebují několik takzvaných "léčebných sezení". Obvykle to tak dopadne.
Ať už se qigongové nemocnice zřídí nebo ne, nikdo nemůže popřít, že qigong může vyléčit lidi z nemocí. Qigong už je mezi lidmi rozšířen dost dlouho a mnozí lidé cvičením skutečně dosáhli svého cíle a vyléčili se a udrželi se v dobré fyzické kondici. Ať byla ta potíž se zdravím oddálena nebo přesunuta mistrem qigongu, či byla jakkoliv léčena, ať se stalo cokoli, nakonec to onemocnění zmizelo. Jinými slovy, nikdo nemůže popřít, že qigong dokáže vyléčit lidi z nemocí. Většina lidí, kteří se jdou léčit k mistrům qigongu, jsou ti s neznámými či těžko léčitelnými nemocemi. Nemocnice je nemohou vyléčit, a tak jdou k mistrům qigongu, aby zkusili své štěstí, a hle! – nakonec se vyléčí. Ti, kteří se dokáží vyléčit v nemocnicích, k mistrům qigongu nejdou. Zvláště na začátku se na to lidé tak dívali. Qigong tedy může lidi vyléčit, ale nedá se použít jako jiné věci v běžné lidské společnosti. Zatímco zasahování ve velkém měřítku je naprosto zakázáno, dělat to v malém měřítku či jako málo ovlivňující a tichou metodu je dovoleno, ale člověka to úplně nevyléčí – to je také jisté. Nejlepší způsob, jak se vyléčit, je praktikovat qigongová cvičení sám.
Jsou také někteří mistři qigongu, kteří tvrdí, že nemocnice lidi nevyléčí, a mluví o tom, jaká je dnes účinnost léčení v nemocnicích. Jakpak to jen říci… Samozřejmě to má všemožné důvody. Z mého hlediska je hlavní důvod v tom, že lidské morální hodnoty se zhoršily, což vede k různým zvláštním nemocem, které v nemocnici nelze léčit a na které léky nepůsobí. A také je mnoho falešných léků. To všechno je způsobeno tím, že se svět zkazil do této míry, což způsobili sami lidé. Nikdo z toho nemá vinit druhé, protože každý přilil olej do ohně. Proto má každý v kultivační praxi těžkosti.
Některé problémy se zdravím se nedají zjistit vyšetřením v nemocnici, i když jsou lidé skutečně nemocní. Problémy některých lidí se dají zjistit vyšetřením, ale nemají název, protože je předtím nikdo neviděl, a tak jim nemocnice říkají "moderní nemoci". Mohou se lidé v nemocnicích vyléčit? Samozřejmě že mohou. Pokud by nemocnice nedokázaly lidi vyléčit, proč by jim lidé věřili a chodili se tam léčit? Nemocnice jsou stále ještě schopny léčit, ale jejich metody léčení patří k úrovni běžných lidí, zatímco některé nemoci nejsou obyčejné a jiné jsou velmi vážné. A tak nemocnice říkají, že nemoci se mají léčit zavčas, protože když bude nemoc příliš vážná, nemocnice nemohou pacienta vyléčit a velké dávky léků ho otráví. Dnešní léčebné metody jsou na stejné úrovni jako naše věda a technologie, jsou všechny na úrovni běžných lidí, a tak mají právě takovou léčebnou účinnost. Je ještě jeden problém, který musím objasnit, typické léčení qigongem a léčení v nemocnici pouze odkládá do zbylé poloviny života nebo do ještě vzdálenější budoucnosti ta soužení, která jsou základní příčinou nemocí. Karmy se to vůbec nedotkne.
Řeknu něco o čínském lékařství. Metody čínského lékařství jsou velmi blízké léčení qigongem. Ve staré Číně měli téměř všichni lékaři nadpřirozené schopnosti. Takoví velcí lékařští vědci, jako Sun Simiao, Hua Tuo, Li Shizhen a Bian Que , všichni měli nadpřirozené schopnosti, které jsou doloženy v lékařských textech. Ale dnes se tyto věci, tyto podstatné věci často kritizují. Co čínské lékařství zdědilo, jsou pouze předpisy nebo pracovní zkušenosti. Staré čínské lékařství bylo velmi pokročilé a vyspělejší než dnešní lékařská věda. Někteří lidé si možná myslí: "Moderní lékařství je velmi vyspělé, může vyšetřit nitro lidského těla snímky počítačového tomografu a má ultrazvuk, fotografování a rentgen." Jistě, moderní vybavení je velmi vyspělé, ale řekl bych, že stále ještě není tak dobré jako ta starodávná čínská lékařská věda.
Lékař Hua Tuo viděl v mozku císaře Cao Caa nádor a chtěl mu otevřít lebku a nádor vyoperovat. Když to Cao Cao uslyšel, myslel si, že ho chce Hua Tuo zavraždit, a tak dal Hua Tua uvěznit. Nakonec Hua Tuo ve vězení zemřel. Když se Cao Caova nemoc znovu projevila, vzpomněl si na Hua Tua a začal ho hledat, ale Hua Tuo už byl mrtvý. Později Cao Cao skutečně na tu nemoc zemřel. Jak to tedy Hua Tuo věděl? Viděl to. Je to naše lidská nadpřirozená schopnost, kterou za starých časů měli všichni velcí lékaři. Poté co se člověku otevře třetí oko, může vidět jediným pohledem současně čtyři strany lidského těla – zepředu může vidět zadní, levou a pravou stranu. Může si také prohlédnout vrstvu po vrstvě a může se podívat za tuto dimenzi na základní příčinu nemoci. Jsou toho schopny moderní lékařské prostředky? Ani zdaleka ne. Možná za dalších tisíc let! Snímky počítačového tomografu, ultrazvukem a rentgenem se také vidí vnitřek lidského těla, ale tyto přístroje jsou příliš objemné a tak velké věci jsou nepřenosné a nepracují bez elektřiny. Ale třetí oko jde s vámi kamkoliv a nepotřebuje zdroj energie. Jak by se daly srovnávat?!
Někteří lidé mluví o tom, jak úžasné je moderní lékařství. Já to tak nevidím. Staré čínské byliny dokázaly lidi okamžitě vyléčit. Mnoho věcí se ztratilo během předávání, ale mnohé se neztratily a stále ještě se používají v lidovém léčitelství. Když jsem přednášel ve městě Qiqiharu , viděl jsem, jak člověk ve stánku na ulici trhal lidem zuby. Lehce byste uhodli, že byl z jihu, protože nebyl oblečen, jako se oblékají na severovýchodě. Neodmítl nikoho, vytáhl zub každému, kdo k němu přišel, a měl pěknou hromádku vytažených zubů. Jeho záměrem nebylo tahat zuby, ale prodávat svůj vlastní tekutý lék. Lék vydával velmi silné žluté výpary. Jak tahal zuby, otevřel lahvičku s lékem a přiložil ji k tváři vedle toho špatného zubu a požádal pacienta, aby ty výpary vdechoval. Léku sotva ubylo, víčko zavřel a lahvičku odložil. Pak vyndal z kapsy zápalku, a jak mluvil o svém léku, jen se lehce dotkl zubu dřívkem zápalky a zub vypadl. Nebolelo to, na zubu bylo jen několik krvavých skvrnek, ale vůbec to nekrvácelo. Tak si to promyslete: zápalka by se zlomila, kdyby zatlačil silou, ale on s ní vytáhl zub pouze letmým dotykem.
Řekl bych, že v Číně se stále ještě předávají věci, které skutečně předčí komplikované přístroje západního lékařství. Podívejme se, které léčení je lepší. Ten člověk se zubu jen lehce dotkl sirkou a zub vypadl. Když trhá zuby západní zubař, nejdřív tady a tamhle píchne pacientovi injekce, a ty pěkně bolí. Počká si, až anestetikum zabere, a potom bude tahat zub kleštěmi. Když není opatrný, po delší době a značné námaze se kořen může uvnitř zubního lůžka zlomit. Potom ho vydoluje kladivem a dlátem a to mlácení vás vyděsí k smrti. Později použije složitý nástroj, aby do vás vrtal, a to už stačí, aby někteří lidé z křesla vyskočili. Skutečně to bolí, dost krvácíte a budete chvíli plivat krev. Které léčení byste řekli, že je lepší? Které je pokročilejší? Neměli bychom se dívat pouze na to, jak nástroje vypadají, ale na to, jak jsou ve skutečnosti účinné. Staré čínské lékařství bylo velmi vyspělé a bude to trvat roky, než je dnešní západní lékařství dostihne.
Stará čínská věda byla jiná než věda, kterou jsme se v moderních dobách naučili od Západu. Dala se jiným přístupem, který mohl vytvořit odlišný stav vědy. Proto nemůžeme porozumět staré čínské vědě a technologii z toho, jak se díváme na svět dnes, protože stará čínská věda se zaměřovala na lidské tělo, život a vesmír, studovala tyto věci přímo, a tak použila odlišný přístup. Tenkrát si žáci ve škole vážili meditace, když seděli, dávali pozor na správné držení těla a považovali za důležité upravit své dýchání a usměrnit qi, než se chopili svých štětcových per. Ve všech povoláních lidé věřili ve vyprázdnění mysli a správné dýchání a chovala se tak celá společnost.
Někteří lidé řeknou: "Měli bychom dnešní auta a vlaky, kdybychom se dali přístupem starodávné čínské vědy? Byli bychom zmodernizovaní tak, jako jsme dnes?" Řekl bych, že nemůžete pochopit jiný způsob života z hlediska tohoto prostředí. Vaše myšlení a představy musejí projít převratnou změnou. Bez televizních přijímačů by lidé měli své vlastní ve svých čelech a mohli by vidět, cokoliv by chtěli. Také by měli schopnosti. Bez vlaků a aut by se lidé mohli vznést, odkud sedí, a nepotřebovali by výtahy. Společnost by se vyvinula jiným způsobem a nemusela by nutně být omezena tímto rámcem. Létající talíře mimozemšťanů cestují tam a zpět neuvěřitelnou rychlostí a mohou se zvětšovat a zmenšovat. Dali se ještě odlišnějším způsobem vývoje, který je však jen jiným vědeckým přístupem.
Hun (hun) – jídlo, které buddhismus zakazoval. Jigong (dži-gong) – věhlasný buddhistický mnich z dynastie Jižní Song. Guandong (guang-dong), Guangxi (guang-ší) – dva kraje v jižní Číně. "Kanonizace bohů" – klasické dílo čínské literatury. Sheng Gongbao (šeng gong-bao) – závistivá postava z knihy Kanonizace bohů. Jiang Ziya (džian dz'-já) – postava z knihy Kanonizace bohů. Maudgaljájána – též Maudgalyaayana; čínsky Mujianlian (mu-džien-lien); jeden z deseti hlavních učedníků Buddhy Šákjamuniho. Uppalavanna – čínsky Lianhuase (lien-chua-s'). Hora Emei (e-mej) – je asi tisíc mil vzdálená od chrámu Lingyin (ling-jin), kde je ona studna. Sun Wukong (sun wu-kong) – též "Opičí král", postava z klasického díla čínské literatury Cesta na západ autora Wu Chenga (wu čeng) (ok. 1500 – ok. 1582), který žil v období dynastie Ming. Sun Simiao (sun s'-miao), žil ok. 581 až 682 za dynastie Tang; Hua Tuo (chua tuo), žil v letech 141 až 203 za dynastie Han; Li Shizhen (lí š'-džen), žil v letech 1518 až 1593 za dynastie Ming; Bian Que (bien čüe) – slavní lékaři dávného čínského lékařství. Cao Cao (cao cao) – vojevůdce; žil v letech 155 až 220 za dynastie Han. Qiqihar (čí-čí-hár) – město v severovýchodní Číně.